Karel Štěpánek

Karel Štěpánek, rodák z Liberce, cestoval hodně již během studia. Jeden rok strávil v portugalském Lisabonu, půl roku na Kanárských ostrovech a několikrát odjel pracovat na léto do USA a do Kanady, odkud se poté vydal např. na Aljašku nebo Havaj. Po ukončení vysoké školy začal pracovat jako projektový manažer v Praze. Cítil však, že ho to stále táhne do světa. Proto vytvořil cestovatelský projekt "Z kanclu kolem světa aneb stop otlačeným zadkům!", při kterém s partou kamarádů za více než dva roky objel svět. Následné velké dobrodružství v Indii a Nepálu se protáhlo na další rok. Netrvalo dlouho a Karel se odjel oženit do Argentiny. Co se bude dít dál? Sleduj jeho další dobrodružství na FB a IG @travel4ever.cz

Kateřina Ostrá

Matka, čtyřicítka, co neumí anglicky kváknout, krom naší krásné češtiny ovládá jen mrtvou latinu a němčinu, a přitom cestuje "kade tade". Taky za kačku, tedy s minimálními náklady, ale s maximálními vjemy a zážitky! Jo, a s číší vína po okraj plnou a partou svých "FB spolucestujících", kteří jsou pro ni hybným motorem, důvodem každého dalšího kroku, motivací k úsměvu napříč všem cestovatelským i životním jobovkám a rodinou. Autorka knihy ZA KAČKU (Nakladatelství Albatros) a nyní druhé - CESTUJI za KAČKU 2, vydanou ve vlastní režii. Nejčtenější autor cestopisů na webu www.cestujlevne.com. Své cestopisy a postřehy cest publikuje na vlastním webu www.cestujizakacku.cz a své 26 000 skupině přátel na facebooku: https://www.facebook.com/CESTUJIzaKACKU

Jan Rendl

Jan Rendl je cestovatel a dobrodruh. Jeho život je skutečně „dobrodružstvím“ ve všech ohledech. Překonal v něm již v raném věku problémy s alkoholem i drogami a dokonce prožil několik měsíců na ulici. Toto jej však nepoložilo, ba naopak zocelilo. Z ulice se vyhrabal, splatil statisícové dluhy a začal cestovat. Stejně jako předtím v životě, i v cestování se držel svého velmi svérázného přístupu a do všeho šel možná až příliš po hlavě.

Radovan Hanko

Hudobník a cestovateľ, ktorý sa jedného dňa rozhodol dať výpoveď v dobre platenej práci „ajtýčkára“ a vybral sa do Kanadského Vancouveru, kde si hraním na gitaru a spievaním zarobil na obytnú dodávku, v ktorej potom počas deviatich mesiacov precestoval celé západné pobrežie Kanady a USA od Aljašky až po Mexiko. Počas tejto cesty písal piesne, ktoré po návrate na Slovensko nahral na svoj debutový hudobný album s názvom MegaVan. V súčasnosti už pracuje na druhom albume, cestuje a stále koncertuje.

Jan Francke (1984)

Inu což, narodil jsem se mámě a tátovi. Oba rodiče jsou sportovně založeni, a tak to plivli i na mě. Od závodního plavání jsem se dostal k triatlonu a reprezentace rodné hroudy v něm. V roce 2005 jsem se na rok odstěhoval do Colorada. V roce 2007 jsem se vydal k protinožcům, kde jsem strávil tři roky, a v roce 2010 mě vítr odfoukl do Kanady, která se stala mým druhým domovem. Kromě triatlonu se věnuji extrémním, převážně zimním, ultramaratonům. Miluji windsurfing, orientační běh a pohyb všeobecně. Od dětství hraji na kytaru. K tomu jsem později přidal basu, bubny, perkuse, didgeridoo. Muzika je pro mě to, co sport, a bez ní bych být nemohl. Jsem svým způsobem bohém, kavárenský povaleč, vášnivý zahrádkář a pěstitel všemožných rostlin, legálních i nelegálních, exotických i domácích. Miluji přírodu a její fungování! Miluji život! Život vychutnávám, nespěchám! Miluji svou ženu a naše dva syny!

Mart Eslem

Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným. Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety. Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa. Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo. Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit...

Jana Wolfová (1982)

Vystudovala magisterské studium obecných dějin a teorie umění, obor teatrologie na FFUK v Praze. Dva roky studovala také v Indonésii na Institutu umění tradiční balijský tanec a stínové divadlo. V roce 2006 založila Spolek Kintari foundation, v rámci něhož Jana prezentuje umění JV Asie v Čechách a podporuje vzdělání chudých dětí v Indonésii, kde Kintari provozuje několik škol a talentovaným studentům umožňuje další vzdělávání. S manželem Karlem procestovala nejen JV Asii, ale také řadu zemí Afriky, Evropy a Ameriky. V posledních letech se vydávají na dobrodružné cesty po světě i se svými třemi dětmi.

Dalibor Kalčík (1969)

Narodil se v botách z toulavýho telete… Už jako malé dítě trávil s rodiči spoustu času na výpravách po tehdejším Československu a spřátelených zemích. Krátce po dovršení plnoletosti padla Železná opona, a tak začal objevovat země, které byly před rokem 1989 nedostupné. Stopem a následně autem poznával jednotlivé země našeho kontinentu – od Španělska po Ukrajinu, od Řecka po Skandinávii. Když mu začala být Evropa malá, začal postupně objevovat další zajímavá místa na ostatních kontinentech – Severní a Střední Ameriku, Jihovýchodní Asii, Afriku, Jižní Ameriku, Střední Asii… Poznávání zajímavých koutů zeměkoule se mu za posledních 35 let stalo skutečnou vášní. Miluje hory a přírodu vůbec, ale v konečném důsledku jej na cestách vždy nejvíce obohacují setkání s místními lidmi…

Viktorka Rys

Viktorčina Cesta tam. Cestuje nalehko, nízkonákladově a bez letadel. Specializuje se na dálkové treky, zejména off-trail. Přešla pěšky karpatský oblouk ze Zlína do rumunského Banátu, Balkán z Banátu do Istanbulu, Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Ázerbajdžánu. Půl roku žila na Islandu, kde pracovala na farmě jako "vinnukona" a honačka ovcí. V rámci své záliby v mikrodobrodružstvích cestovala do Itálie v přestrojení za muže, bivakovala v konstrukcích pražských mostů nebo se vydala po řece na nafukovacím lehátku. Během cest se zapojuje do dobrovolnických projektů např. na organických farmách nebo v uprchlických táborech, fotografuje a testuje ultralehké vybavení Pod 7 kilo. V nakladatelství BWTBooks jí vyšla kniha Hory a nekonečno.

Vladimír Váchal

Jsem nadšený cestovatel, fotograf a milovník Blízkého východu, který jsem poprvé navštívil v roce 2007 a od té doby se do této oblasti pravidelně vracím, zejména pak do Íránu. Přestože jsem navštívil řadu jiných zemí, např. Bhútán, Bolívii, Maroko, Guatemalu, KLDR či Arménii, Írán mně zaujal natolik, že jsem se rozhodl strávit několik měsíců studiem perského jazyka na institutu Dekhoda v Teheránu. Mám bohaté zkušenosti s průvodcováním po Íránu, plynně ovládám perský jazyk a doprovázím české firmy na jejich obchodních cestách do Íránu z pozice tlumočníka. Jsem absolventem magisterských studiích na právnické a filozofické fakultě v Plzni a také průvodcem na svých expedicích do Íránu, které naleznete na mém webu.