Petr Horálek (1986)

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl studovat na fakultě Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Fascinují ho mimořádné úkazy na obloze – zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární cestopisné knihy Dobytí jižního hvězdnatého ráje, která vyšla v roce 2016 v nakladatelství Albatross. Je po něm pojmenována planetka 6822 Horálek.

Topi Pigula (1966)

Topi Pigula vystřídal celou řadu povolání. Začínal na ostravské šachtě jako zámečník, odkud se přesunul k dřevorubecké motorové pile v jižních Čechách, aby přes kuchaře na horské boudě a pedagogického pracovníka v Brně dopracoval k šéfredaktorské židli. Vedl cestovatelský časopis Travelfocus a několik let i web Prima ZOOM, kam aktuálně stále přispívá. Jeho články se dají najít od Hospodářských novin po českou verzi National Geographic, ale publicistickou kariéru začínal jako reportér a fotoreportér geografického magazínu Koktejl. A aby toho nebylo málo, učí fotografování správu sociálních sítí pro společnost NICOM a.s. Je spoluautorem několika publikací a autorem samostatné knihy Příběh Martinovy boudy.

Tadeáš Šíma (1992)

Narodil jsem se v roce 1992 v Prachaticích, kousek od Šumavy. O sedmnáct let později jsem vyrazil poprvé do světa a projezdil autostopem Evropu. Vystudoval jsem si obor Plánování a řízení krizových situací na ČVUT v Praze a mezitím stihl pár expedic do Íránu nebo Kyrgyzstánu. Potom jsem si pořídil kolo a přejel na něm Afriku podél západního pobřeží. O rok později jsem se vrátil do Konga pomoci chránit přírodu a montoval jsem fotopasti v džungli na pytláckých stezkách. Následně jsem přejel na kole Arabský poloostrov a později také Střední Ameriku s lehkým padákem. Měl jsem možnost dívat se na svět z pětitisícových vrcholků Damávandu, Kilimanjara a Pico de Orizaby. Během cesty jsem založil charitativní projekt Pohled pro Adama. Na svých cestách fotografuju a hledám pocit svobody. Rád se vracím domu na jih Čech, kde mi u lesa stojí malý včelín a chalupa v Třešňovém Újezdci. V roce 2020 mi vyšla kniha Na kole přes Afriku, která byla nominována na cenu Hanzelky a Zikmunda o nejlepší cestopis roku. O svých cestách přednáším v divadlech, kulturních sálech i ve školách. V roce 2024 mi vyšla druhá kniha s názvem Doma na cestách.

Pavel Pavel (1957)

Pavel Pavel (* 11. března 1957 Strakonice) je český technik a experimentální archeolog, který se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku.

Branislav Gabo Adamec (1960)

Gabo Adamec byl členem reprezentačního výběru v horolezectví 1985-1990 a dnes je velkým propagátorem skialpinismu. Z úspěchů můžeme jmenovat prvovýstup alpským stylem severní stěnou Shivlingu a nebo 2. místo v anketě o nejlepšího horolezce Československa v roce 1987. Je spoluzakladatel největšího hobby závodu Východní Evropy Noc Tuleních Pásů, spoluzakladatel Skialpujfest a zakladatel projektu Skialpinizmu do škol.

Julius Lukeš (1990)

Julius Lukeš (1990) je lékař, vědec a cestovatel, který se od malička toulá mezi kontinenty. S dobrodružně založenými rodiči, kteří jej naučili milovat akční styl života za hubičku, strávil část dětství v Holandsku a Kalifornii se zastávkami v Mexiku a Asii. Kamarády přezdívaný „Lowcash“ vyrazil v 17 letech sám do Číny. O rok později opustil Brazílii na cizí letenku, čímž uzavřel svou první padesátku zemí. Jeho avantúry pokračovaly i při studiu medicíny, kdy mimo jiné rozhodl o nouzovém přistání letadla v New Yorku, za což si vysloužil Cenu rektora UK. Dosud navštívil 105 zemí, mnohé opakovaně. Má doktorát z molekulární a buněčné biologie, genetiky a virologie, se specializací na dětské leukemie. Nyní se věnuje oftalmologii. V říjnu 2021 mu vyšla kniha EXOToulky SVĚTEM: 30 let zážitků ze 100 zemí, která bude na festivalu k zakoupení. Více o Julovi, jeho nové knize a recenze na ní od Marka Ebena, Jakuba Szántó, Kláry Kolouchové, Jirky Kolbaby, Marka Váchy a Daniela Stacha najdete na: www.juliuslukes.cz

Lucie Šajnarová

První velkou cestu jsem podnikla už v 17 letech do vzdálené Argentiny, tehdy jsem se mezi andskými vrcholky u hranic s Chile zamilovala do melodické španělštiny, která mě provází dodnes, kdy pracuji jako průvodkyně na českých zájezdech ve Španělsku a Portugalsku. Jedna cesta ale (alespoň mým) toulavým botám nestačí, a tak jsem od té doby šplhala na sopky v Guatemale, pozorovala varany komodské v Indonésii nebo trekovala temnou jeskyní na Zélandu. Poslední rok se mi splnil velký sen a podařilo se mi ho celý strávit na cestách, vše začalo na žebřících třešňových sadů v zemi Pána prstenů, odkud jsem následně vyrazila za rozmanitostí Jihovýchodní Asie. Své zážitky ráda sdílím s ostatními, ať už formou článků nebo na mém instagramovém profilu (@srdcemnacestach).

Renata Kaničárová

Bajkerka a absolventka extrémního závodu 1000 MILES ADVENTURE

Lucie Vonásková a Richard Lev

Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo jejím snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily. Lucie se tedy na střední škole začala sama podle internetu učit středoasijské jazyky a později začala cestovat po střední Asii. Aktuálně mluví uzbecky, kazašsky, kyrgyzsky, rusky, anglicky a španělsky. Léta náhodného stopování se studentsky “holým zadkem” se podepsaly na jejím cestovatelském stylu, kde je pro ni důležitější potkávat místní lidi, povídat si s nimi a objevovat náhodná místa v pustině než si odškrtávat profláklé památky jednu po druhé. I když památky má naštudované ze své průvodcovské praxe. Aktuálně se věnuje převážně cestování na koni, a kromě sebe do střední Asie na koni tahá i své kamarády a další lidi. Nezapomíná však ani na své kořeny a alespoň jednou za rok si vyjede do “stánů” na pořádnou náhodnou stopovačku… Motto: Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní.

Milan Říský (1988)

Jako fotograf a redaktor prošel časopisy Rock & Pop a Rock’n’All, šest let působil na pozici webeditora, redaktora a fotografa v Plzeňském deníku. Dlouhodobě spolupracuje s plzeňským hudebním klubem Divadlo pod lampou. Se svým fotoaparátem také doprovázel na turné Daniela Landu a spolupracoval s dalšími tuzemskými hudebníky a festivaly. Od roku 2019 pravidelně pořádá po celé České republice komentované fotoreportáže z uzavřené zóny kolem černobylské elektrárny, kam se vypravil fotit.